Každý píšeme si příběh

 

 „Děti, řeknu vám jeden neuvěřitelný příběh. Příběh o tom, jak jsem poznal vaši matku.“
             „Ty nás za něco trestáš?“ ptá se syn.
             „Ne,“ odpovídám.
             „Bude to trvat dlouho?“ otáže se dcera.
             „Ano.“ Děti se otráveně opřou do křesla.
             „Musíme se vrátit do minulosti, do roku 2012. Tehdy mi bylo dvacet pět let. Právě jsem dostudoval vysokou školu a začínal jsem v zaměstnání. Jako právník jsem byl přijat do jedné soukromé firmy. Ale tento příběh nezačal ve městě, nýbrž v lese, kdesi v horách na Drahanské vrchovině. Byl jsem kempovat s mým nejlepším kamarádem (vaším strejdou) Oskarem.
           Stanovali jsme v jednom údolíčku daleko od civilizace. Dobře, zase tak daleko ne, ale vesničku o padesáti obyvatelích nepovažuji za civilizaci. Měli jsme po krk veškerého uspěchaného života, proto jsme vyrazili jenom ve dvou. Nedaleko našeho „tábora“ byla skála jménem Krkatá bába, zkráceně „Krkatka“.
          Jenom tak, pro kondičku, jsem si každý den zaběhl kolečko kolem údolíčka a vylezl jsem si na Krkatku (skála je chráněná, takže ne, že to budete někomu vykládat!). Našel jsem si místečko, kde byl měkký měch, na něj jsem si vždycky sedl a rozjímal o svém dosavadním životě.
         Co se jednoho dne nestalo. Mé místo bylo obsazeno. Seděly na něm dvě krásné dívky. Jedna černovlasá hnědooká a druhá modrooká blondýnka. Chvíli jsme se na sebe překvapeně dívali.
„Co tady děláte?“ zeptal jsem se.
„Přijely jsme si užít krásy přírody…“ odpověděla černovláska.
Poté jsme se představili a popovídali si spolu. Černovláska se jmenovala Karin a blondýnka byla Sára. Vzal jsem obě do našeho tábora a představil Oskarovi. Dívky si také přijely odpočinout, zůstaly tedy s námi.
             S Karin jsme si padli do oka. -“
             „A to je naše máma?“ skočil mi do řeči syn.
            „Jmenuje se snad Karin? S Karin jsem chodil, ale dlouho nám to nevydrželo, asi po půl roce jsme se rozešli. Ovšem Sára a Oskar… To je zajímavý příběh, ten budu vykládat příště.“
             „A jakou roli v tom hraje naše matka?“ otráveně pronesla dcera.
             „Uvidíš, všechno souvisí se vším…“