Jsem-li mezi PLINaři, je mi prostě dobře.
Za těch pět (šest) let na vysoké jsme si s mým ročníkem vytvořili opravdu přátelský vztah. A nejen s mým ročníkem, ale i s ročníky pod námi a nad námi. Přesto mám pocit, že „tvrdé jádro PLINu“, tedy čtyři pět lidí od nás, se sejdeme vždycky. Že jsem na srazech já, není až tak překvapivé vzhledem k tomu, že je organizuji.
Ale co je hlavní, cítím se s nimi dobře. Ať už rozebíráme lingvistiku, školství, případný doktorát, zaměstnavatele či osobní věci, vždy se z toho vyvine příjemná diskuze, možná občas trochu ostřejší, ale to už k tomu patří. Nejspíš to bude tím, že i když jsme každý jiný, přece jenom v určitých věcech smýšlíme stejně. Stejně bláznivě, jinak bychom na PLINu nebyli.
Jak jsem pokročila ve studiu a nemám moc předmětů, vídám se s nimi málo. A dost mi chybí, proto si užívám každý sraz a každou příležitost je znovu vidět.
