Jak to všechno začalo

V prvním příspěvku bych ráda shrnula poslední… no, vlastně rok. Začalo to relativně nevinně někdy přibližně před rokem.

V rámci diplomových prací jsme se spolu s pár spolužáky věnovali tvorbě pravidel či rozhraní pro korektor češtiny. Jedné z doktorek na našem Ústavu to přišlo jako skvělý nápad, který je potřeba podporovat a rozvíjet. Po několika schůzkách jsme dospěli k tomu, že podáme žádost o grant a že nastoupíme do doktorského studia, v rámci kterého se budeme věnovat rozvíjení korektoru.

Já jsem v té době už měla plné zuby své diplomky, což vyústilo v zaječí úmysly. Na doktorské jsem chtěla, ale ne věnovat se rozvoji diplomky jako disertační práci. To zaslechl i můj vedoucí bakalářky a nabídl mi alternativu. Zněla skvěle, využívalo se v ní strojové učení a nabízela volnost. Chňapla jsem po ní.

A tím jsem si kompletně zkomplikovala život. Nebylo úplně jednoduché téma popsat do projektu disertační práce, protože jsem mu příliš nerozuměla. Navíc jsem v té chvíli měla docela nervy s diplomkou, anžto práce na ní nepostupovala žádaným tempem. Všechno se nějak povedlo a říkala jsem si, že dobrý, to půjde.

Dosud si nejsem jistá, jestli ten pocit byl oprávněný. Ono vlastně všechno vyšlo – diplomka měla víceméně úspěch, státnice jsem složila, na doktorské mě vzali. Ale po cestě vzniklo pár problémů. Třeba ten, že můj vedoucí bakalářky, ač je to jeho téma, nemůže být mým školitelem, ale pouze konzultantem. Vznikla z toho pro mě poměrně nepříjemná dichotomie, postup na disertaci řeším s konzultantem, všechno ostatní řeším se školitelkou. Školitelka je nešťastná, že mě vede, ale vlastně neví, co dělám, a já nevím, zda jí to dokážu vysvětlit. (Pokoušet se o to budu příští týden. Pořád nevím, co očekávat od vysvětlování modelů strojového učení korpusové lingvistce.)

Jako další problém by se dal považovat ten náš slavný grant. I když možná problém jenom v uvozovkách? Měli jsme radost, že nám ho přiklepli a že budeme moci vyvíjet něco užitečného pro lidi. Ale začíná se nabalovat čím dál víc okolností, ze kterých jsme nešťastní.

V dalším příspěvku se už konečně dostanu k tomu, co jsem za ten půl rok „studia“ vlastně dělala.