Experiment. Výplata a nákupy

Den v měsíci, na který se těšíme všichni.

A já za posledních pár dní extrémně. No jo, vymyslela jsem si větší výdaje, tak jsem si to taky odnesla. Víc jak týden jsem se hodně držela zkrátka a už jsem to skoro nemohla vydržet. A jak to dopadlo, když jsem dostala výplatu? Vzala jsem kreditku, nějakou tu hotovost a vyrazila… na nákupy. Ospravedlňuje mě jedině to, že většina těch věcí byla potřebná (třeba tříčtvrteční kalhoty na tělocvik, který mám od pondělí). Ale i tak jsem zcela nepřekvapivě pořídila věci, které nepotřebuji nutně k životu (ahoj, Sklizeno)… ale prostě jsem v tu chvíli nutně potřebovala do toho obchodu jít. Nechci to počítat přesně, ale odhaduju, že čtvrtina až třetina toho, co mi dnes přišlo, je fuč. Na druhou stranu… jsem spokojená. :3

Když nad tím přemýšlím, tak by mě stejně zajímalo, kde se bere ta touha, chuť a skoro až potřeba nakupovat. Je to jenom výsledek dnešní konzumní společnosti, nebo je v tom něco víc? (A než pánové odejdou s tím, že nechápou, o čem mluvím – jak to vypadalo, když jste si pořizovali nový počítač, nebo aspoň jenom součástku? Jak dlouho jste vybírali, porovnávali, četli recenze?)