Sněžilo. A to hodně.
Tentokrát se zima opravdu předvádí. Drží teploty pod nulou a nebojí se ukázat sníh. Přijde mi neskutečně fascinující pozorovat, jak padá sníh. V práci jsem se přistihla, že stojím a koukám nadšeně z okna s pootevřenou pusou. Mám ráda, když sněží.
Mnozí budou namítat, že sníh ve městě je škaredý, zdržuje a otravuje. Ano, souhlasím s tím, že je jenom obchcaný od psů, zablácený díky spoustě soli a tak. Ale minimálně ty první chvíle, kdy čerstvě napadne, jsou krásné. Jenom je potřeba najít v sobě kousek dítěte a dívat se na to jinak než očima člověka uhnaného povinnostmi (vidím sama na sobě, že k tomu směřuju, tak si užívám poslední chvíle, ve kterých jsem schopná vnímat svět i jinak).
Ač můj dnešní den nebyl zase tak dobrý, ale sníh ho poměrně rozjasnil. A taky mi dnes skončila zkušebka, takže se mě v práci jen tak nezbaví. ^^
