Začíná z toho být spíš občasník, já vím. Avšak mám i výmluvu, snad dobrou – byla u mě přes víkend kamarádka, takže jsem neměla moc času sama pro sebe, na přemýšlení.
V sobotu se konal třetí ročník Cosplesu, což je od jisté doby jediný ples, který navštěvuji. Zima byla neskutečná a uhnala jsem si rýmičku a kašílek. Zase tolik by mi to nevadilo, kdybych nepotřebovala svůj momentálně nakřáplý hlas používat ve škole a při učení. Je to jen jeden večer a přitom vždycky tak rychle uteče. Anžto jsem již značně pozapomněla, co jsem se kdysi naučila v tanečních, jsou mé taneční pokusy omezené na ploužáky. Ale i tak se mi povedlo zatančit téměř se všemi muži u našeho stolu. Hlavní plán večera je však pro mě a mé přátele víceméně jasný – posedět, popovídat si a vypadat u toho krásně.
