Phở bo

Zašla jsem si na Phở Bo.

Ať si říká kdo chce, co chce, já mám jídlo prostě ráda. Jeho konzumaci i jeho přípravu. Dnes jsem měla po práci chuť se odměnit dobrým jídlem za další odpracovaný měsíc. Dlouho jsem přemýšlela, ale chuť Vietnamu z víkendové degustace mi stále zůstala na jazyku, a tak jsem zvolila nudlovou polévku Phở. Druhým zapeklitým úkolem bylo vymyslet, kde přesně si toto jídlo dám. Vybrala jsem si malé bistro Vietnamské bagety na Pekařské ulici, protože jsem na něj měla dobré recenze, bylo po cestě a jejich vietnamské bagety jsou boží.

Fascinuje mě, že uvnitř je jenom dvanáct míst k sezení. Ale je to i dobře, mají čas se starat o zákazníky a jídlo řádně připravit. Musela jsem si přisednout k jednomu pánovi, ale co bych pro Phở neudělala. Dokonce jsme si i popřáli dobrou chuť, protože nám jídlo donesli zároveň. Když jsem opakovaně slyšela zvuky twitterového klienta, začala jsem přemýšlet, kdo přede mnou vlastně sedí. Přece jenom Twitter nepoužívá úplně každý a komunita na Twitteru je celkem semknutá. Avšak pan Záhadný zůstal panem Záhadným, nechtěla jsem na něj během jídla příliš zírat.

Jako předkrm jsem si dala nesmažený závitek. Mám totiž ty jejich závitky moc ráda, přijdou mi skvělé. A ve spojení s tou omáčkou jsou prostě boží. Jenom stále váhám, jestli se opravdu mohou jíst rukama… Phở bo bylo také výborné. Zeleninka, maso, nudle, nakládaný česnek, koriandr. No a čili. Nemůžu říct bohužel, protože to byla zajímavá zkušenost. Dala jsem si jeden kousek nakrájené papričky do polévky na ochucení. V průběhu jídla jsem jaksi zapomněla, že jsem si tam to čili dala. Až do chvíle, kdy jsem si do něj kousla. Přiznám se, že jsem byla velice překvapená, co se to děje. Bylo na mě dost silné a vyhrkly mi slzy s očí. Normálně jím čili leda tak ve sweet chilli omáčce. Nemůžu říct, že mi to nechutnalo… prostě jsem byla překvapená. Ale příště už si do polévky čili raději nepřidám.