Experiment. Jedničky a nuly

Neděle přebírá od soboty nejen vládu, ale i náplň práce. Učení.

Přiznám se, že dneska se mi o jedničkách a nulách bude vážně zdát. Dokonce jsem v jednu chvíli měla pocit, že mi to jde. Nebudu vás napínat, ten pocit záhy přešel. A chuť sebrat první lahev alkoholu, co mi padne do ruky, zalézt si do kouta, zoufat si nad vlastní neschopností a na všechno se vykašlat rozhodně nepřešla. Ani nevím, co mě vlastně drží od toho to udělat…

Zpátky k tématu. Při všemožném převádění z desítkové do dvojkové soustavy a naopak jsem musela vzpomínat na mládí. Jsem v devátém semestru na vysoké škole a vzpomínat na první roky školní docházky, v nichž jsme se učili sčítání pod sebou, dělení a násobení, je něco neuvěřitelného. Věci, které už se dávno málem vypařily z paměti, jsou najednou k užitku.

Ač mi není přes šedesát a k narození mám stále blíž než k půlstoletí, ověřila jsem si, že pořekadlo „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“ opravdu platí.