Sobota proběhla ve znamení učení. Opět.
Avšak povedlo se mi v materiálech z Výpočetních systémů objevit zajímavou věc, o kterou bych se ráda chtěla podělit. Přiznám se, že jsem dlouhou dobu četla „endian“ jako „indian“. Tak nějak mi to přišlo logické. No, ale ono ne. Abych nejdřív vysvětlila, o co jde: Big-endian a little-endian je způsob uložení čísel v operační paměti počítače, který definuje, v jakém pořadí se uloží jednotlivé bajty číselného datového typu (viz wiki).
A tu slíbená citace ze skript:
Označení big-endian a little-endian převzato z románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty: nepochopené nařízení vládce rozbíjet vejce na menším konci, zatímco tradičně se vejce rozbíjelo na konci větším.
