Přívlastky

Skulinka přece jenom existuje.

Dá se říct, že jsem se pár dní flákala, ale je asi důležité si odpočinout. Dnes jsem se zase začala přebírat knihami, ve kterých bych ráda našla podklady pro diplomku. Nějakou chvíli jsem si opět zoufala, ale pak jsem si uvědomila, že cílem této práce je navrhnout lingvisticky motivovaná kritéria pro srozumitelnost a plynulost textu mi opravdu poskytuje celkem velkou možnost manévrování. Již dříve jsem přemýšlela, že bych část práce věnovala slovosledu, ale nebyla jsem si jistá, jestli mi to vedoucího projde. Věta kurzívou jsou jeho vlastní slova, takže si říkám, že musí. A hotovo! Jásám tedy, anžto se konečně mám od čeho pořádněji odpíchnout. A jásám o to víc, že jsem v literatuře narazila na první užitečnou věc.

Lze říci, že funkční styl jazykového projevu je jedním z činitelů ovlivňujících polohu rozvitého přívlastku před nebo za řídícím jménem. Druhým činitelem je mluvnická podoba rozvitého přívlastku. To je velice důležité tehdy, je-li přívlastek rozvit výrazem v předložkovém pádě. Pak je třeba dbát na to, aby ve větě nenásledovaly bezprostředně po sobě dvě předložky patřící k různým jménům, př. Diskutovali jsme o při této příležitosti uzavřených závazcích. Dověděli jsme se o na včerejšek plánovaném startu.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila, 1987. Knížka o slovosledu. Praha: Academia, str. 26.