Lingvistika & strojové učení

Po cestě z práce jsem se začetla do další lingvistické knihy. Tentokrát Jak psát a jak nepsat česky od Petra Sgalla a Jarmily Panevové, a ač jsem byla značně unavená z devítihodinového zírání do počítače, čtení mi velice zlepšilo náladu. Bylo to pro mě takové pohlazení po duši číst o věcech, které znám. A které mi chybí, jak jsem si uvědomila. Lingvistika a čeština mi opravdu přirostly k srdci. Ráda bych z ní vypíchla následující dvě myšlenky.

Dvojnásob tu (pozn. v češtině) platí, že „na to, jak dobře mluvit, to jest nikoli jak mluvit spisovně nebo veršovaně, ale jak si se svým jazykem rozumět, nejsou žádné stoprocentní návody“, na což plným právem upozorňuje ve své vtipně psané, i když pestrostí jazykových hrátek (i v jiných směrech) provokativně přehánějící knížce Jícha (2000, s.96).

SGALL, Petr a Jarmila PANEVOVÁ, 2004. Jak psát a jak nepsat česky. Praha: Karolinum, s. 16. ISBN 80-246-0871-5.

Poznámka: Zmíněná kniha od Jíchy zní jako něco, co si musím přečíst… V citaci však mají chybu, nenašla jsem žádnou knihu, která by mu byla vydána v roce 2000.

Pro dnešní češtinu je charakteristické, jak jsme už zmínili, že zejména její písemné texty často působí ne dost přirozeně, vyznívají strojeně, málo „mluvně“.

SGALL, Petr a Jarmila PANEVOVÁ, 2004. Jak psát a jak nepsat česky. Praha: Karolinum, s. 19. ISBN 80-246-0871-5.

Včera jsem strávila večer na Machine Learning Meetupu. Přesvědčila jsem se, že si budu dělat poznámky (hlavně kvůli tomu, abych dávala pozor a dokázala kolegovi povyprávět, co se dělo). Možná to bylo i tématem, ale tentokrát jsem měla pocit, že v tom neplavu jako moucha v moři. A měla jsem ze sebe dobrý pocit. Asi si budu muset psát poznámky i na dalších meetupech. V následném networkingu (český překlad „získávání kontaktů“ se mi k tomu moc nelíbí, i když je to vlastně pravda) se sice většinou bavím jenom se svými známými, ale postupně se tak nějak dostávám k porozumění, o čem se baví ostatní, když se na chvíli přidám do náhodné skupinky. Těším se, až budu mít trochu víc čas a projdu si třeba nějaký kurz na Courseře a nebudu ten nejhloupější člověk v místnosti. Jenom se obávám, že „mít trochu víc čas“ nebude nikdy.