Konec světa… a dál?

Úspěšně jsme přežili konec světa… Gratuluji nám všem!

 

Ale proč píšu tento příspěvek? Má potřeba vypisovat se ze svých „stavů“ v momentální chvíli vítězí nad potřebou věnovat se svému alteregu Ximaře, takže se předem omlouvám za veškeré své příspěvky takříkajíc „o ničem“… Já to prostě potřebuju. Na mou obranu, rodí se mi v hlavě plán na další příběh! (Zrodil se asi noc potom, co jsem byla v kině na Skyfall, ale tak já to mám vždycky. Z čeho se dá udělat lepší příběh, než se snu? :) ) Zatím ho nechám zrát a po zkouškovém (nebo možná, kdy je lepší začít psát, než když na to není čas?) se na něj plna síly vrhnu… Snad na to budu mít dostatek času a chuti, opravdu se k psaní potřebuji vrátit – žádný jiný koníček mi už bohužel nezbyl…

 

V tuto chvíli bych byla schopná napsat, že jsem se právě rozhodla víc sdílet své názory na věci okolo, ale vím, že bych to nejspíše nedodržela, takže nic slibovat nebudu. Velice ráda bych ale přece jenom přispívala víc a víc, nejen svými „emocionálními výlevy“. Budu se snažit hodnotit svět kolem sebe, pokud to jen půjde a budu mít chuť a čas to sepsat.

 

Word v Androidu je úžasná věcička, můj předchozí příspěvek o tom dokonale svědčí. V poslední době mám čím dál, tím větší potřebu prostě něco napsat. Je to jedno co, ale prostě něco. Problém bývá, že když dorazím k počítači, nálada přejde, nebo musím dělati něco jiného. Proto svůj Android za tuhle možnost miluju. Už je to podruhé, co zachytil můj aktuální myšlenkový stav a myslím, že se mu to povedlo celkem dobře. Nebudu se již dál stydět vypustit ze sebe pár řádků sotva mě napadnou! :)