A tak jsme se dostali na konec slíbených čtyř týdnů.
Byly tu lepší i horší chvilky a upřímně mě mrzí, že jsem poslední tři dny nezvládla. Ne, že bych neměla úplně o čem psát, ale sešlo se moc věcí dohromady (sraz s kamarádkou, kocovina, cesta do metropole, konference a tak). O konferenci asi ještě napíšu, ať po nějaké té době vydám zase report.
Přemýšlím nad tím, že na svůj experiment úplně nezanevřu a budu pokračovat dál. Jenom s tím rozdílem, že se do toho nebudu tak tlačit – když prostě nebude čas, tak nebude čas a hotovo. Říkám si, že přece jenom každý potřebuje svoji terapii na pošramocenou duši.
Závěrem bych chtěla poděkovat těm pár lidem, co si články chodili číst.
Smutník
Nemusíš, zrovna mám nápady na dalších pár článků. ;)