Moudra z knih 01

Pro dnešek pár chytrých věcí, které nejsou z mé hlavy.

O příslovcích

I pro užívání těchto příslovcí platí tedy zásada: Chcete-li, aby váš jazykový projev působil přirozeně, vyjadřujte se prostě a jasně. Přirozeně to není vždy jednoduché, ale určitě to dokážete. Rozhodně se při prvním nezdaru nevzdávejte.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila, 1987. Knížka o slovosledu. Praha: Academia, str. 77.

O částicích

Podstatné z hlediska slovosledného je, že aktualizační částice musí předcházet před aktualizovanou složkou bezprostředně, aby bylo jednoznačně zřejmé, která složka je aktualizována. A právě tuto zásadu uživatelé jazyka mnohdy nerespektují. Například: Přátelství mezi národy je především založeno na rozumu, kdežto u lidí převažuje cit. Aktualizační částice především v první větě by měla stát nikoli před slovesem, nýbrž až za ním, protože aktualizuje podstatné jméno rozum. Ze znění druhé věty je patrné, že do protikladu jsou postavena nikoli slovesa obou vět, nýbrž podstatná jména rozum–cit.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila, 1987. Knížka o slovosledu. Praha: Academia, str. 78-79.

O příklonkách

Podíváme-li se na příklonky z hlediska vývojové dynamiky českého slovosledu, zjistíme, že jsou jednou z jeho nejproměnlivějších složek.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila, 1987. Knížka o slovosledu. Praha: Academia, str. 82.

Hlavním důvodem je jejich zvuková kvalita (pozn. příklonek). Jsou to slova většinou jednoslabičná, bez vlastního přízvuku. Z tohoto důvodu se ve větě „přiklánějí“ k předcházejícímu přízvučnému slovu a tvoří s ním jeden přízvukový a rytmický celek. V důsledku své nepřízvučnosti nemohou stát na počátku věty, ale až za prvním přízvučným úsekem věty, tedy na místě „druhém“, chcete-li, v tak zvané postiniciální pozici.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila, 1987. Knížka o slovosledu. Praha: Academia, str. 83.

Není důvodu, aby dvě příklonky patřící k témuž slovu stály na různých místech ve větě. V tom se poněkud chybuje: Čas od času se vyskytnou však hlasy zpochybňující význam tradic lidové kultury.

UHLÍŘOVÁ, Ludmila, 1987. Knížka o slovosledu. Praha: Academia, str. 93.

P.S. Nesnáším lidi, co do knih píšou a co v nich podtrhávají tužkou, propiskou či zvýrazňovačem.