Dnes mám jeden trochu apelativní příspěvek.
Už to je poněkolikáté, co jsem v poslední době narazila na patvar „dceřinný“ (a nejednou to bylo na akademické půdě). Přiznávám, že mě to trochu překvapuje. Zpravidla mají lidi tendence psát méně písmen, než je potřeba (pokud teda neberu jako příklad zrovna slovo „potencionální“). A upřímně, sama nechápu, co lidi vede k tomu psát dvě N. Pravidlo v češtině je v tomto ohledu zcela jednoznačné – není-li přítomno v kořenu slova N, tak se nezdvojuje.
Samozřejmě je výjimka, ale ta se týká zvířat. To znamená, že ač má slon v kořeni N, nezdvojuje se. No, dobře, abych byla kompletní, nebyla by to čeština, kdyby těch výjimek nebylo více, ale o tom na webu Příručky, jsou to trochu speciálnější případy (i když ranní × raní × ranný je taky celkem oříšek, pro upřesnění: ráno × časný × rána).
Zpátky k našemu slovu „dceřinný“ – kolik máme N v kořenu? Chyták, žádné. Takže kolik bude v daném slově N? Správně, žádné.
Malý kvíz – co je správně?
Denodení
Denodenní
Dennodenní
