O městské hře Stínadla >> jsem se dozvěděla z webu muni.cz a okamžitě mě zaujala. Doufala jsem, že se mi povede přesvědčit ledmana, abychom se hry zúčastnili. Až mě překvapilo, že se mi to povedlo, takže mohlo začít vymýšlení názvu týmu. Nakonec mě napadl název odbojové skupiny S.O.X. z anime Šimoneta, protože mi tou dobou zněl v hlavě opening. Ráda bych se podělila o zážitky týmu S.O.X. ze dvou odpolední, které jsme hrou Stínadla >> strávili.

První odpoledne

První stanoviště

Na lov za první nápovědou jsme se vydali 27. 2. v odpoledních hodinách. Po registraci na webu hry jsme získali indicii, kde máme hledat první stanoviště.

Severním směrem od kašny (do 15 metrů) za budovou Moravské galerie (Moravské náměstí) hledej v umělé prohlubni schránku.

Kde by se schránka mohla nacházet, jsme si naši už doma pomocí map na Googlu, šli jsme tedy téměř najisto. Objevili jsme krabičku, v níž byl lístek se začátkem příběhu a navigací na další stanoviště (bohužel ho nemůžu dohledat, ostatní stanoviště jsou přiložené v galerii). Po krátké hádce, kterýmže směrem je sever (oba jsme spoléhali na chytré telefony), jsme vyrazili správně. Nejdříve jsme si obešli kostel svatého Jakuba, až jsme se propletli na Malinovského náměstí. Na náměstí jsme hledali cosi s křídly, jejichž počet označoval počet písmen v názvu ulice, jíž jsme se měli pokračovat dále (jestli si dobře pamatuju). Dlouho jsme koukali všude možně po domech, sochách, divadle, ale nic se nám nezdálo. Už jsem chtěla rezignovat, když mě zaujala vážka (4 křídla) na střeše jednoho z domů. Následně mi docvaklo, že poblíž je ulice Orlí.

Druhé stanoviště

Pokračovali jsme tedy do Orlí ulice a došli k místu, které bylo označeno jako druhé stanoviště. Zde jsme měli hledat kostelníka. Jednalo se o malý průchod na Orlí 20, ve kterém sídlila restaurace. Prohledali jsme celý průchod a ještě jednou zkontrolovali, že jsme správně. To už jsem začínala tušit, že se nemůžeme mýlit – začala se s námi po stanovištích přesouvat jedna rodinka a dvě kamarádky. Nápovědu ze stanoviště 2 jsme nalezli přilepenou pod schránkou vedle velice nenápadně schovaného zvonku „Kostelník“.

Třetí stanoviště

Podle nápovědy jsme hledali na mapách ulici Jaroslava Foglara. Nápověda zněla celkem tajemně, byla jsem zvědavá, co nás čeká. Došli jsme tedy na nádraží a vyrazili dvojkou na zastávku Nemocnice Milosrdných bratří. Vystoupali jsme do kopce po zmíněné ulici až na její konec, ale nenašli jsme žádnou stezku, kterou by se dalo vydat vzhůru. Vyšli jsme tedy po schodech k poslednímu domu, u nějž jsme zahlédli jakousi pěšinu a vydali se po ní. Došli jsme k ohništi z nápovědy, ale žádnou boudu jsme neviděli… Tehdy jsem přišla k pěkné modřině na noze, protože jsem málem přerazila o nastražený drát. Vrátili jsme se kousek zpátky a už jsme kůlnu s označením „Ve zjeveních“ objevili. Bouda vypadala opravdu v příšerném stavu, krásně podtrhovala atmosféru hry.

Jaké bylo ovšem překvapení, když jsme narazili na prázdný deník. Kromě jakési adresy a telefonního čísla na Aloise Němce. Prvně jsme zkoušeli vyhledat adresu, ovšem bez úspěchu. Pak jsme si řekli, že „Ve svíčičkách“ určitě bude nějaká šifra a hledali jsme v okolí kůlny něco, co by označovalo svíčky. Jediné, co jsme v okolí objevili, byl řopík. Usoudili jsme, že asi budeme muset zkusit zavolat na ono telefonní číslo. Po cestě dolů na zastávku probíhalo přesvědčování, kdo z nás dvou bude volat. Asi ne příliš překvapivě to vyšlo na mě, ledmanova výmluva zněla: „Ty jsi vedoucí výpravy.“.

Po chvíli přesvědčování sebe sama jsem na dané číslo zavolala. Ozvala jsem mi vnučka Aloise Němce, že prý její děda a Jan Tleskač spolu chodili do školy. Někde u Šulianova náměstí. Hezky jsem poděkovala a my začali googlit, protože jsme Šulianovo náměstí nemohli na mapě najít. Nakonec jsme došli k názoru, že jsem špatně slyšela a musí to být Šujanovo náměstí. Nasedli jsme tedy na 44 směr Zvonařka.

Čtvrté stanoviště

Odhad jsme měli správný a po chvíli chůze jsme dorazili k bývalé škole Jana Tleskače. Tady na nás čekala šifra – na oknech dokola školy byla rozmístěna písmena a obrázky školních potřeb. Školu jsem si nejdřív obešla a mé luštitelské zkušenosti mi říkaly, že první věc, co musím udělat, je nakreslit si rozmístění písmen a obrázků, ať je mám všechny hezky před sebou a vidím na ně. K tomu mi krásně dopomohl můj čtverečkovaný sešit, do něj jsem si přesně překreslila obrys školy i se znaky. Když bylo hotovo, jako první mě napadlo, že protilehlý obrázek a písmeno budou tvořit pár. Začali jsme luštit a ono fakt! Hned na první pokus jsem se trefila.

Páté stanoviště

Z šifry jsme se dozvěděli, že máme pokračovat dále na Petrov a hledat průhlednou sochu. Chytli jsme dvanáctku a hurá na Šilingrovo náměstí. Petrov jsme prolezli celý od zastávky až ke kostelu, ale na nic jsme nemohli přijít. Skoro jsme to chtěli vzdát, že už půjdeme domů a budeme pokračovat jindy, když jsme zahlédli skupinku lidí u zvláštní sochy… průhledné! Postávali jsme opodál, dokud skupinka několika lidí nevyluštila nápovědu pro další stanoviště. Trochu mě mrzelo, že se chovali tak hlučně, že jsme od nich zaslechli, kam se máme dále vydat, a tak jsme přišli o luštění hádanky. Nicméně jsme knihu, která byla zastrčená pod soklem sochy, vytáhli, přečetli si kousek příběhu o Tleskačovi a „vyluštili“ nápovědu pro další stanoviště.

Šesté stanoviště

Kniha nás odkázala na patentní úřad, který sídlil na nádvoří Nové radnice. Tady byla nápověda ukrytá v kanálu přivázaná za provázek. Kromě kousku příběhu se zde nacházela křížovka. Toto stanoviště jsme si pouze vyfotili a podívali se na nápovědy, které se nacházely na nádvoří, a vyrazili domů. Dostali jsme hlad a tím pro nás Stínadla >> tento den skončila.

Druhé odpoledne

Sedmé stanoviště

V procházce Stínadly jsme pokračovali v sobotu týden na to. Křížovku jsme vyluštili doma, tušili jsme tedy, že musíme pokračovat v hledání v parku pod Špilberkem, v místě, kam se dívala socha vlčice. Lístek se stanovištěm sedm byl zavěšen dolů z hradeb. Čekala nás tu další šifra, na kterou jsme chvíli bezradně koukali. Ledmana napadlo, že by výsledné písmeno mohlo být ve středu dvou uvedených… Už ani nevím, jestli jsme s tímto nápadem měli pravdu, ale správně jsme vyluštili, že máme hledat na ulici Pekařská.

Osmé stanoviště

Přemýšleli jsme, v jakém obchodě by tak mohli mít ježka v kleci, aby to nepůsobilo jako pěst na oko. Napadlo nás nějaké starožitnictví či knihkupectví, ale po cestě ulicí jsme se dívali do každé výlohy, ať by to podle naší teorie bylo jakkoli nesmyslné. Objevili jsme mimo jiné i toto. Ovšem nedaleko od krámku s magickými věcmi jsme objevili nadační obchod… s ježkem v kleci!

Já jsem byla zabraná do štěptání mývalí kosti, tak se na hádanku soustředil ledman. Chvíli jsem si myslela, že se jedná o další substituční šifru, ale pak jsem uviděla jednoduchý vzor – stačí číst text stylem první písmeno nahoře, druhé písmeno dole, třetí písmeno nahoře… Ještě než jsem stačila zprávu na Twitter odeslat, měl to ledman přečtené a mohli jsme vyrazit dál.

Deváté stanoviště

Ulice Václavská je naštěstí kousek od Pekařské, takže jsme tam byli za chvíli. Vešli jsme do neoznačeného dvora, o kterém jsme předpokládali, že bude číslo 16. Nejdřív jsme prošli kousek, ale nebyli jsme si jistí, že jsme správně. Pak jsme si řekli, že to prostě musí být ono a začali hledat pořádně. Stanoviště jsme nakonec nalezli v nejzazším zákoutí dvora. Jednalo se o mapu. Dešifrovali jsme, že následující stanoviště se nachází poblíž Zvonařky a vyrazili opět busem 44.

Desáté stanoviště

Když jsme dorazili na místo, kde se nacházela pouze louka s nějakým oploceným kusem prostoru. Opatrně jsme přelezli plot a rozhlíželi se. Nakonec nás díky nápovědě „je třeba právě tam vstoupit do podzemí“ napadlo, že opravdu musíme do té černé díry. Původně jsem chtěla, aby tam vlezl ledman… ale když jsem viděla, že otvor je poměrně úzký, svlékla jsem si kabát a vydala se černé hlubiny prozkoumávat sama. Nejdřív jsem neviděla vůbec nic, ale naštěstí si mé oči brzy zvykly. Prohledala jsem slepou odbočku kousek od vchodu, nic v ní však nebylo, musela jsem se tedy vypravit dále do tmy. Přiznám se, že jsem měla trochu strach, že tam na mě někdo vyskočí, přece jenom, mohla by to být dobrá skrýš pro bezdomovce. Došla jsem k závalu, ale ve světle baterky z mobilu jsem zahlédla klíček na zdi. Pátrala jsem tedy ještě kousek dál a objevila jsem pokladničku s nápovědou, kde se nachází klíč. Nápovědu si ani nepamatuju, protože klíč jsem zahlédla už po cestě. Vzala jsem nápovědu a rychle ven. V tu chvíli mě ani nenapadlo prozkoumávat chodbu víc, ale možná se tam někdy vrátím…

Jedenácté stanoviště

Nápověda nás zavedla na poslední stanoviště hry. Jednalo se o budovu na Moravském náměstí, v níž mají organizátoři klubovnu. Prohledali jsme zmíněné patro a správné dveře jsme našli podle znaku hry. A co nás čekalo uvnitř? Přece létající kolo! Notnou chvíli jsme jej obdivovali, poté jsme se zapsali do deníku a odešli domů s příjemným pocitem dobře vykonané práce.

Vyhodnocení hry

Za to, že jsme prošli celou trasu hry, jsme na slavnostním zakončení hry získali diplom. Zakončení proběhlo 17. 3. na Špilberku v kasematách. Mělo to tam tu správnou stínadelskou atmosféru, ale bylo tam příliš mnoho lidí… Z výher jsme bohužel nic nezískali, ale pořídili jsme si alespoň placku na památku.