Týden desátý, jedenáctý… Alíkon

Poslední dva týdny shrnu celkem rychle, moc se toho nestalo. A navíc skoro nevařím.

Naprosto proti všem svým zásadám a cílům v práci obědvám namazaný chleba, velice výjimečně si zajdu na oběd a ještě výjimečněji mám navařeno. Práce mě celkem ždímá a já nemám večer sílu na nic. Nejhorší je, že ta práce není úplně to, co jsem očekávala. Necítím se tam moc dobře a nevím, jestli odejít, nebo zůstat. Pořád tajně doufám, že se ozvou z Moravie, abych se mohla vrátit… tam mě práce hodně bavila. Takže za poslední dva týdny jsem unavená a nešťastná a nevím, co dělat.

Minulý víkend byl fajn, konal se první ročník Alíkonu aneb Kurousagi sraz. Protože u Alíka to nakonec nešlo, akce se konala u chill na zahradě, a to znamenalo točené pivo a spoustu jídla. Jeden byly to jedny z těch dní, kdy je člověk přežraný od rána do večera a nic se do něj nevejde. Společnost byla super, dobře jsme si pokecali, zahráli Karty proti lidskosti (klasika, bez které to už nejde) a tak.

Tento víkend jsem vařila pórkovou polévku, protože jsem si z domu dovezla pórek ze zahrádky (a taky cuketu, dýni, rajčata, … ještě nevím, co všechno s tím budu dělat, ale z cukety asi částečně polévku a částečně buchtu, z rajčat bych asi zkusila lečo…). A taky jsem pekla medové kuřecí čtvrtky, ledman totiž z domu dovezl skvělý tekutý med, který jsem prostě musela hned zneužít. :3 Povedlo se to naprosto dokonale (osolené a popepřené kuře potřít medem smíchaným s vodou a skořicí poklást máslem a péct zakryté, občas podlévat a potírat medem, na posledních 20 minut odkrýt, aby se vytvořila dokonalá kůrčička). Jenom mi ledman trochu onemocněl, tak neochutnal, snad si dá dnes…

Tak nějak očekávám, že další týden bude to stejné v bledě modrém, ale zkusím se trochu polepšit. A třeba nějak pokročím s Gruzií…