Včerejší obědovečeře byla sice dobrá, ale asi v půlce jsem měla pocit, že stačí, a ani jsem ji nedojedla.
Což trochu zkazilo plány na dnešní obědovečeři. Musela jsem tedy improvizovat s tím, co jsem měla k dispozici. Manuální činnosti jsou skvělé na pročištění hlavy a uspořádání myšlenek (stejně jako cílené nicnedělání, s tím mám však problém). Dnes jsem se během okrajování masa od kosti zamýšlena nad tím, jak jsem vlastně v kuchyni získala sebevědomí a jak jsem ušla poměrně velký kus cesty…
Nedá se říct, že by mě máma doma nepouštěla k vaření. Nedělo se to ale moc často, máma má ráda v kuchyni svůj pořádek a klid. Když jsem tedy začala bydlet sama během vysoké školy, začínala jsem na minimu znalostí, největší výtvor byly připálené topinky a tousty. První kulinářské výzvy (třeba kuřecí na přírodno) se nesetkaly s moc velkým úspěchem. Zklamání z neúspěchu pociťuji pořád, v dnešní době ale spíš v jiném kuchyňském odvětí, a to pečení, resp. „cukrářství“. :)
Nějak se stalo, že jsem to nevzdala, ale nevařila jsem moc. Větší vaření přišlo až ve chvíli, kdy jsem najednou měla pro koho vařit. Trávit společný čas přípravou jídla byla skvělá zábava a výsledek vždycky stál za to (i když někdy více, někdy méně). Postupně jsem se odvažovala dělat složitější a složitější recepty, až jsem se přestala bát jakéhokoli receptu. Dokonce jsem se dostala i na tu úroveň, kdy čtu recept a říkám si, že to nedává smysl, že to takhle být nemůže, takže to udělám jinak podle sebe. Samozřejmě ne vždycky se všechno úplně povede, někdy nejsou věci podle mých představ, něco jsem udělala špatně, chuť je jiná, než jsem si představovala.
Nejvíc mě těší, že, stejně jako dnes, dokážu posbírat pár ingrediencí a vymyslet si, co s nimi – jakým způsobem je připravit, jaké koření použít. Stejně jako dneska – hm, mám kousek jehněčího. Ok. Víno v lednici? Paráda (nejen na vaření). Cibule a česnek jsou doma samozřejmost. Šup to podusit na pánvičku. Příloha? Kuskus, těstoviny, nebo rýže? Bude to mít trochu šťávy, rýže je značka ideál.
Jsem zvědavá, jestli se dostanu až na úroveň, že si dokážu představit chuť jídla a podle toho uvařit.
