Zkouškový

Tohle období semestru mě zabíjí. Průběh semestru byl fajn, až bych řekla leháro, ale tohle je špatný. Po půl roce „flákání“ a pohody mám problém vrátit se zpátky do zajetých kolejí každodenního učení, cpát si do hlavy spoustu nesmyslů. A hlavně už jsem na vyšším levelu – nestačí naučit se něco, teď musím umět všechno, a to mi nikdy nešlo. A taky neumím okecávat, což by mi mnohokrát velice pomohlo. Nevím, v tuto chvíli mám pocit, že to nemůžu zvládnout dvakrát za rok. Uvidíme v květnu… (Bože, už v květnu znovu?!)

 

Teď mám na chvíli klid, doufám, že si dostatečně odpočinu, a hlavně, že ta poslední zkouška vyjde. Věřím v to, že jo. Budu mít spoustu času na přípravu (pokud právě tohle nebude problém). Jinak si teď celkem užívám volna. (Ano, zkušený čtenář pozná, že následující část píšu v úplně jiné náladě.) Opojný to pocit nemuset nic dělat, celý den koukat na Hvězdnou bránu nebo na anime. Paráda. Ale stejně se těším, až začne další semestr, mám tak nějak pocit, že se všechno vrátí zpátky do těch správných kolejí. Pravidelně budu potkávat všechny spolužáky, budu chodit na přednášky a vstřebávat nové informace…

 

Musím říct, že mě včera vyděsila jedna věc. Seděla jsem v knihovně a četla Stopařova průvodce. Na jednu stranu geniální knížka, na druhou stranu mi přijde až moc absurdní. Ano, v té absurditě je krása, sama bych chtěla někdy něco tak úžasného napsat. Ale nevím proč, tohle je na mě až moc. Asi po stránce jsem ji musela odložit, a protože jsem byla v knihovně, šla jsem si hledat něco na čtení. Prošla jsem americkou a britskou literaturu tam i zpátky, ale nebyla jsem si schopna vybrat jedinou knihu. To bylo poněkud znepokojivé. Co mě ale vyděsilo, že jsem měla chuť přečíst si knížku v angličtině. Já, naprostý idiot na angličtinu, mám chuť číst anglickou knížku. Začínám si říkat, že je se mnou něco špatně…