Zase něco ze života

Zanedbávám svůj blog, já vím. Nikdy jsem neměla žádné pořádné čtenáře, ale to se možná změní, mé „veřejné tajemství“ bylo odhaleno. Chtěla bych tu ze začátku poděkovat všem, kteří si zvládli přečíst aspoň jeden post. :) Cením si toho, že vám to za to stojí. :)
 
A teď zase trochu na vážnější notu. Ráda bych tvrdila, že se stala taková spousta věcí, a proto nemám čas psát, ale bohužel, není to pravda. Ano, stalo se pár věcí – do konce semestru zbývají dva týdny a za dva měsíce se nemohlo nic nestát. No, původně jsem si chtěla (opět) jenom vylít srdce, protože k tomu mám vážný důvod, ale uvidíme, co vlastně dnes stvořím. :)
 
První věc, co mě napadne, když se řekne jarní semestr 2013, je pivo. Nazlátlý mok, jenž se pro mě stal téměř rovnocenným s vodou. A samozřejmě nechodím do krčem sama, ale v doprovodu sličných mužů a žen. Naše PLINová pivní statistika mě děsí. Vedeme ji od ledna a každý měsíc překoná ten předchozí. Vážně děsivé. Nejspíš bych se měla brzdit, ale momentálně mě těší, že za ty dva dny, co je květen, mám prvenství. No, a samozřejmě jsem byla jmenována vrchním alkoholikem, což mě už tolik netěší, ale ten pocit prvenství (aspoň v něčem) je velice příjemný. Stejně to nebude trvat dlouho, budu opět předběhnuta.
 
Věcí, co mě teď dost trápí, je škola. Spousta úkolů a blíží se zápočtový týden. Už jsem si stěžovala snad všem, tak proč si nepostěžovat i tady – zápočťák bude sakra krušný. Víkend před tím je Animefest, na který jsem hrozně zvědavá a dost se na něj těším, takže s největší pravděpodobností budu trpět alespoň částečnou spánkovou deprivací (tato fráze z wiki se mi vážně líbí: „Spánková deprivace je nedostatek normálního množství spánku, často používaný jako druh mučení.“). Hned v pondělí píšu zápočtový test, tuším, že v něm budou nějaké lingvistické prohřešky. V úterý mám zkoušku z filozofie, což bude naprosto úžasné, protože filozofii vážně miluji. Ve středu mám díky bohu volno. Ve čtvrtek jedu na exkurzi do JÚĽŠ SAV. A v pátek zkouška z angličtiny. Nemám tušení, kdy se to všechno budu učit…
 
Jestli mám z něčeho momentálně vážně radost, tak je to nový pokoj. Ani nevím, proč z něj mám takovou radost. Možná proto, že se k tomu upírám k jako jedné z mála dobrých věcí, co se mi staly v poslední době. Budu to mít do školy jenom deset minut trolejbusem (plus nějaká ta chůze, ale ta je důležitá pro čerstvé myšlenky), a to je naprosto revoluční. :) Pokoj se mi vážně líbil, velký, dostatečné množství nábytku, velká kuchyně, pračka(!). Jo, určitě má své mouchy, třeba internet. Jenomže to je jediná věc, která mi teď přijde proti, a tak jsem to vzala. Jsem zvědavá, kolik se jich v průběhu času objeví, ale ráda bych se někde usídlila natrvalo.
 
Cítila jsem dnes potřebu něco napsat (to už tedy delší dobu, vzniklo několik příspěvků, které zůstaly koncepty a navždy jimi zůstanou). Potřebu psaním alespoň trochu uklidnit svou poničenou duši. Nevím, jestli se mi to tak úplně povedlo… Při nejhorším očekávejte další příspěvky, ale tentokrát si v nich budu vylívat srdce.