Animefestem 2013 ku zdraví

10. ročník Animefestu
10. ročník Animefestu

 

Dlouho jsem odolávala, ale nakonec jsem se přesvědčila, že přestože trpím nedostatkem času (a možná právě proto), sesmolím nějaký ten report z Animefestu (takže pokud budu mít červenou z dalších x zkoušek, tohle bude jasným viníkem).
 
Animefest byl můj druhý con (prvním byl Trpaslicon na začátku roku – tedy někdy v prehistorické minulosti). Netušila jsem, co od něj vlastně čekat, ale rozhodně jsem se na něj těšila – až opět uvidím celý Sunsub (vyjma Bena a zrádce Paddyho) a tak.

 

Pátek-sobota

Těšíc se jsem v pátek ráno vstala a vypravila se do školy. Ano, velice mě to štvalo, že musím na mock test z angličtiny, zvlášť když jsem tam tentokrát měla býti sama – edi nešel kvůli přípravě AF a Manka jela kamsi na cosi. A ještě ke všemu jsem měla takovou decentní kocovinu (chtěla jsem použít deminutivíčko, ale pak jsem se zděsila toho, jak to vypadá). Ale jenom decentní. Už ani nevím v kolik, asi kolem půl čtvrté, čtvrté jsem vyrazila z bytu směr BVV. Při příjezdu jedničkou jsem se zděšením pozorovala tu extrémně dlouhou řadu čekající na vstup. Nasadila jsem úsměv, řadu obešla a došla si pěkně dolů k VIP/org vstupu. Nejdřív mě chtěli poslat do té fronty na banány nahoru, ale použila jsem kouzelnou formulku „christof říkal“ a už jsem měla na ruce náramek a v ní FestZin s programem. A teď nastal hlavní problém – najít ediho. Vzhledem k tomu, že jsem mu psala už asi před půl hodinou, nedočkavě jsem čekala na odpověď, která ne a ne přijít. V kongresovém centru jsem byla poprvé, tak jsem si připadala lehce ztraceně. Podle cedulek jsem se vydala nahoru po schodech směr infostánek. A k mému překvapení jsem tam potkala ediho spolu s Aurim, christofem a pár dalšími lidmi. Chvíli jsme tak zmateně postávali (minimálně já) a pak chtěl christof po edim, aby mu donesl odkudsi obrazovku. Já samozřejmě nabídla svou pomoct, a tak jsme lítali sem tam, hledali různé lidi, … Nakonec jsme christofa uspokojili – požadované zboží jsme našli a dodali.
 
Poté mě edi nechal samotnou, samotinkou bloumat po AF mezi rotundou a kongresovým centrem. Cítila jsem se lehce ztraceně mezi tou spoustou neznámých protetických otaku. Překvapilo mě, že jsem tam potkala svou starou známou (naposledy jsme se viděly tak před sedmi lety) v cosplay (ne, neměla jsem tušení, co to je). Stále nemajíc co na práci jsem se opřela o zeď sálu A, vyhlížejíc nějakou známou osobu. Při čtení programu mě překvapil ledman. Přesvědčil mě (no, vlastně ani moc mě přesvědčovat nemusel, stejně jsem neměla co dělat), ať se s ním zajdu podívat na AMV. Na první zhlédnutí mě asi nejvíc oslovilo AMV ze Psycho-Passu (asi se není čemu divit, přece jenom já a PP… no, máme spolu jistý vztah). Na podruhé se mi víc líbilo to, které nakonec vyhrálo (z toho dlouhého výčtu anime na konci jsem viděla asi tři… :D ), ale nějak jsem se k hlasování nedostala. Na slavnostním zahájení jsem se setkala se zbytkem Sunsubu a po dražení Vějíře jsme se vydali na Astrakovu a Ratmanovu přednášku/workshop „Vysoce radioaktivní diskusní figury (nejen) v otaku fandomu“. Musím říct, že házet po nich míčky byl skvělý nápad. Musím vytknout dvě věci – hned na prvním x-tém slidu jim chyběla čárka, což mě úplně bilo do očí, a slíbili účastníkům bonbony (na které jsme s Veve s nadšením čekaly) a ono nic… Pánové zklamali.
 
Následoval přesun do hospody a těžké rozhodování, zda půjdu domů spát či nikoliv. Pořád jsem ještě nebyla pevně rozhodnutá, když jsme se s ledmanem vrátili z Mendláku zpátky do kongresového centra. Christof zrovna upravoval vzhled infopanelů, tak jsem mu do toho začala trošku kecat. O:) Noc jsem nakonec strávila s edim a Káťou v promítačce sálů B a C, kde jsme s edim dostali úžasný nápad se v pět hodin ráno učit filosofii na zkoušku, co nás čekala v úterý.
 
Ráno bylo celkem kruté, zachránila ho naštěstí spousta a spousta kafe, které jsem od ediho vyžebrala. Jako správní sunsubáci jsme se ráno vydali zhlédnout Shinsekai Yori. Já tohle anime ještě neviděla, počkám si, až ho vydáme celé, ale rozhodně vypadalo hodně zajímavě.
 
K snídani se podávaly rohlíky z Alberta a vychlazené pivko. Teď se mi trochu ztrácí následující vývoj událostí, ale vím, že jsme se s Káťou a ledmanem odebrali do kampusu na oběd. Najedeni jsme s dalším kafem v ruce absolvovali Lusiinu výuku „Japonština v anime pro úplné začátečníky“, kde se Astrak opět neváhal zviditelnit. Následně jsme se s Káťou vydaly hledat ediho. Což nebyl zase tak těžký problém, protože těsně před tím, než jsem mu chtěla na IRC napsat, spadl. Jednoznačný důkaz toho, že se nachází v Železné růži. Z ní jsme se  všichni odebrali na přednášku chill (já opět s kafem v ruce). Klidně se přiznám, že jsem z části moc nevnímala, na IRC jsem řešila jakýsi problém s Napůlem. Na druhou stranu, nejspíš kdybych věděla o japonské historii o něco více, zaujme mě o kus víc (nějak se mi má nepozornost nechce svádět na únavu…).
 
Přednášku jsme samozřejmě šli zapít do veřejného podniku podávajícího fermentované nápoje. A musím říct, že tam jsem se dorazila. Nevím, jestli tím už x-tým pivem ten den, nebo doutníčkem od SiMiKa, ale málem jsem tam umřela, resp. mé mandle se tvářily se mě chtějí opustit (vlastně celé AF jsem mluvila jako idiot, protože jsem byla lehce nachcípaná z úterního Majálesu, ale v tu chvíli přišel nějaký spoušťeč, kdy už mi bylo vážně špatně a já nemohla vystát už ani vtipy o penisech). Po dlouhém přesvědčování sama sebe jsem se rozhodla, že tuto noc pojedu domů a vyspím se, Káťa také neodolala sprše a posteli, tudíž jela se mnou.

 

Neděle

Ne, že by vstávání bylo zlé, ale nebylo to úplně ideální. To, co se nacházelo v mém krku, se tvářilo naprosto stejně jako před cca šesti hodinami, kdy jsem šla spát. Nebyla jsem tomu ráda.
 
S Káťou jsme nějakým záhadným způsobem našly ediho s Aurim, kteří obíhali kolem infopanelů a snažili se je zprovoznit. S naprosto mrtvým edim jsme usedli do sálu A a sledovali AMV (které Káťa ani edi ještě neviděli). Káťa nás před dvanáctou opustila a vydala se směr Praha. Já potřebovala další kafe (nutno zde podotknouti, že já kafe nepiji!), a tak jsme s edim umírali na zevlpointu. Naštěstí se mi ho povedlo dotáhnout na zakončení celého AF, kde krásně usínal.
 
Celé AF jsme zakončili s edim na „jednom“ na dobrou noc.
 
Shrnula bych to asi takhle – užila jsem si to, bylo to skvělé. :) Ráda jsem opět viděla známé tváře a utvrdila jsem se v tom, že jedu na Natsucon a nejspíš i na Akicon (ale tam asi půjdu spát). Přemýšlela jsem, že bych si příští rok zaorgovala, protože mě ta činnost prostě baví…

 
 
Abych dokončila příběh s nemocí – v pondělí jsem se odvážila k doktorce, která mi předepsala antibiotika. Což samozřejmě vůbec nevadilo tomu, abych si cca hodinu po první dávce nešla napsat zápočtový test, u kterého jsem málem usnula (ale stejně jsem ho odevzdala jako první). Nejspíš jsem měla jít rovnou domů spát, ale byli jsme domluvení na učení s příhodným názvem „PLINové filozofování aneb vytvořme si vlastní filozofii, jak na zkoušku“, a tak jsem to táhla ještě notnou chvíli, než jsem se dostala do postele. Naštěstí mi už další den odpoledne bylo dobře, a tak už jsem tu další zkoušku nepsala za tolik stížených podmínek.