Jeden by řekl, že teprve končí druhý prázdninový týden, ale já mám skoro pocit, že jsou prázdniny u konce. Možná to bude tou představou plného diáře…
Uplynulý týden byl poměrně pohodový, zvlášť pro pracující – přece jenom byly dva státní svátky za sebou uprostřed týdne. Veve mi odjela na Festival fantazie, takže jsem neměla s kým si psát. Naštěstí mi zase tolik smutno nebylo a já se těším, až se vrátí a budu mí moci popovídat o dobrotách, co jsem vařila.
Někdy už minulý týden jsem začala používat Feedly (na odběr RSS) a momentálně se mi to tam plní především různými foodblogy. Chtěla bych taky umět tak pěkně fotit jídlo, ne jenom ty „ubohé nádhery“, které sem postuji já… Chtělo by to lepší zařízení než můj telefon a trochu toho umu. No, třeba někdy ve vzdálené budoucnosti. Zpátky k Feedly. Mám tedy teď spoustu inspirací na dobrá jídla.
V pondělí jsem s entuziasmem šla plavat a nakupovat. Opět jsem koupila spoustu dobrých věcí (já to neumím jinak). Tentokrát jsem zkusila uvařit něco trochu netradičního. A to z toho důvodu, že jako příloha nebyly brambory, rýže či těstoviny, ale špenát. Neupravený, čerstvý špenát. (Čtenář znalec by mohl vědět, že Xim špenát nerada.) V troubě jsem připravila kuřecí řízky s medovým lilkem. Ač v nadpisu receptu píší, že maso má být křupavé, tak moc nebylo, ale to může být mou skvělou troubou. Jak jsem již poznamenala, bylo to takové netradiční, a to nejenom přílohou, ale i chutí. Výsledek hodnotím kladně, asi to někdy zkusím znovu. Tento recept jsem chtěla uvařit už nějakou tu chvíli, ale neměli jsme doma med (Veve mě ve vaření předběhla). Med jsme před dvěma týdny pořídili na brněnském Foodparku, mohla jsem se do medového lilku konečně pustit.
Zároveň jsem pokračovala v pomazánkové mánii. Vrhla jsem se na pomazánku ze sýru cottage. Bylo mi jasné, že jednotlivé součásti pomazánky musí být nakrájené na malinké kousky, aby to byla pomazánka. Ne úplně se to povedlo, takže z toho byl spíš salát. Dali jsme si k tomu cornbagety a chia veku, které jsem předchozí den koupila, a celkem jsme si pochutnali.
Pořád mi v hlavě vrtalo smoothie. Jak to člověku může stačit místo snídaně? A jaký je rozdíl mezi smoothie a koktejlem? Po různých radách strýčka Googla jsem zjistila, že rozdíl je pravděpodobně v tom, že do smoothie se nedává mléko, ale jenom voda, takže by to mělo být čistě jenom ovoce a zelenina s nějakými bonusy (třeba v podobě chia, slunečnicových semínek apod.). Měla jsem v lednici dvě malá avokáda, co potřebovala spotřebovat, tak jsem se rozhodla, že vyzkouším smoothie. Mám jen tyčovou násadu na ruční mixér, takže to muselo stačit. Podle receptu jsem avokádo nakrájela na malé kousky, přidala lžíci medu a přidala… mléko! Tak já teda nevím. Výsledek byl ale moc dobrý. Začíná mě skoro mrzet, že už pravděpodobně končí avokádová sezóna… ale přijdou dýně!
Ve středu jsme byli s ledmanem pozvaní k Ovesné vločce na mojito. K té příležitosti jsem se rozhodla vyzkoušet cuketové chipsy, na které jsme se už nějakou chvíli těšila. Bohužel jsem z nich byla zklamaná, nebyly vůbec křupavé (a samozřejmě jsem první várku spálila). To bude asi tou mou skvělou troubou. Když jsem k olivovému oleji přidala trošku sušeného česneku a ochutnala hned po dopečení, tak byly moc dobré. Až budu mít jinou troubu, tak to asi zkusím znova. Jinak byla návštěva u Vločky super, vyměnila jsem Jádro slunce za Plameňáka na konci léta (těším se na Lesní lišky), hezky jsme si popovídali a odcházeli jsme hodně pozdě.
Kromě cuketových chipsů jsem ve středu vařila pomerančové kuře. Ten recept mě hodně zaujal a poprvé jsem se rozhodla, že zkusím vařit podle anglického receptu (většinou k tomu nemám dost odvahy). Samozřejmě jsem zase koupila kuřecí stehenní „řízky“, takže jsem se rozčilovala u odkrajování. Až na tuhle drobnost bylo jídlo opravdu dobré.
Abych nezapomněla! Ještě jsem dostala doporučení na knihu Snídaně u Florentýny, kterou asi nutně potřebuju. Je psaná moc hezky a recepty vypadají skvěle. A třeba to oživí mé snídaně, které se momentálně skládají z pečiva (něco celozrnného) a domácího žervé se šunkou či sýrem, doplněné zeleninou.
Ve čtvrtek večer jsme domlouvali další podrobnosti k letní škole v Gruzii, například už máme zařízeno, že budeme bydlet tady a tady. Domů jsem se dostala celkem pozdě, takže jsem další den neměla vůbec chuť nic dělat. Veškeré plány byly tedy odloženy a já se flákala.
Víkendové vaření jsem nechala na ledmanovi. Rozhodl se uvařit mrkvovou polévku, která je moc dobrá, a letní kuře s rajčaty podle Cuketky. Taky jsem ho měla v plánu někdy vyzkoušet. Výsledek byl taky dobrý, ale snědli jsme všechno v sobotu a nezbylo na neděli. Tak jsem z mrazáku vytáhla lasagne, co jsme dělali před (ne)dávnem.
Domácí žervé dělám už pravidelně. Včera jsem do něj zkusila přidat sušený česnek (hodně sušeného česneku). Nečekala jsem, že se to tak povede, je to opravdu moc dobré. Když jsem zkoušela sušená rajčata, tak skoro nebyla poznat.
A ještě jednu věc bych ráda zmínila. V úterý v noci jsem dočetla Ne před slunce západem od Sinisalo. Tu knížku jsem přečetla skoro jedním dechem. Opravdu doporučuju všem, co mají rádi divné knížky se zajímavým příběhem, co mají rádi trolly a co snesou gaye jako hlavního hrdinu.
