NatsuCon 2013

Po dlouhé době se opět hlásím a tentokrát taktéž s reportem z conu. Dnes už je to kdysi dávno (aneb než já se dokopu k sepsání reportu), co jsem se s ledmanem vypravila na dalekou cestu do Prahy svůj třetí con, NatsuCon konaný ve dnech 23.-25. 8. 2013. V KC Zahrada jsem ještě nebyla, tak jsem výjimečně nebyla odkázána na vlastní orientační smysl, ale svého věrného ochránce.

Pátek-Sobota

(Ano, stejně jako i AF je nadpis Pátek-Sobota, i když jsem říkala, že půjdu spát…) Po cestě z metra jsme potkali Auriho a vydali se s ním dále. ledman zůstal čekat do oficiálního otevření venku, zatímco já a Auri jakožto organizátoři jakuzy jsme směle vkročili dovnitř. Dostala jsem skvěle růžovou pásku a snažila se netvářit vyděšeně z neznámého prostředí a lidí kolem. Potkala jsem ediho a díky němu získala svou orgovskou cedulku se jménem. Visačku už bohužel neměli, tak se edi naštěstí slitoval a zapůjčil mi vlastní držátko na jmenovku. Poté si nás Akiko zavolala, řekla pár stručných slov a otevřely se brány conu. Já se odebrala za chill, Veve, Garaxem, Mondym a dalšími jakuzáky na naše stanoviště, kde se nám dostalo zaučení do tajemných věcí jakuzáckých. Pak se začali hrnout lidi, začaly nám služby a já, ledman a edi jsme poslechli hlasu svých žaludků a vypravili se do nedaleké Plackárny na něco k snědku. Zde jsme potkali společnost otakulandu, která mě ze začátku možná lehce děsila, ale brzy jsem si na ni zvykla (přece jenom jsem v ediho společnosti poměrně často). Po dvou pivech jsme se vrátili s ledmanem zpátky, já jsem tuším měla službu. Poté jsem se šla kouknout na zahájení, které bylo takové… lehce rozpačité. Ze zahájení zpátky na jakuzu a posléze šup šup na přednášku chill. Tu tedy trochu zradila technika, ukázky se pouštěly otočené o 180°.

Po přednášce jsme se s Veve vydaly do hospody. Když nás z ní zanedlouho vyhodili, chtěla jsem se vrátit do Zahrady, abych stihla „zavíračku“ v jedenáct, ale edi mě přesvědčil, že potřebuji jít s nimi ještě na další. Tam jsme seděli, povídali, nakonec nás většina opustila a zbyla jsem já, edi a Piolos. Ten navrhl, že si zahrajeme bowling, při kterém jsem se málem pěkně vysekala. A když nás kolem čtvrté hodiny vyhodili, chtěli jsme se vrátit do budovy. Jaké bylo ale nemilé zjištění, že nás dovnitř pustit nechtěli, i když měli. A tak jsme po dlouhém hledání našli jakýsi nonstop na zvonek. Z něj jsme se odebrali koupit si snídani do Lidlu, protože jsem už umírala hlady. Poté jsme se tak nějak shodli, že jsme dlouho neměli pivko, pořídili jsme si tedy jednoho lahváče a šli si provokativně sednout před branku vedoucí k budově. Po chvíli nás tam potkal Auri, který z nás byl celkem vysmátý, ale hlavně vyspalý. A tak jsme šli spát někdy kolem osmé hodiny ranní, s tím, že mi zbývaly dvě hodiny do služby.

Můj smysl pro povinnost (a hlavně hluk) mi nedal, a tak jsem asi po hodině vylezla ze spacáku a dokómatila (a to téměř doslova) na stanoviště jakuzy. Tak pomalu jsem tam umírala a nebyla jsem moc schopná nějaké akce. Po jednom malém kapučínu jsem se znovu cítila aspoň trochu jako člověk a byla jsem schopná vykonávat svou práci pro jakuzu. Někdy odpoledne jsem vyrazila na jedno opět se společností OL a musím říct, že mi pomohlo mnohem víc jak kafe. Večer jsem navštívila Astrakovu a Ratmanovu přednášku „Vysoce radioaktivní diskusní figury (nejen) v otaku fandomu“. Byla zajímavá, jenom mi ke konci přišla už celkem zdlouhavá. Po ní jsme se překvapivě vydali kam? No na pivko přece! (ok, začínám si připadat jako alkoholik…) Tentokrát jsme se vrátili kolem druhé a bylo nám otevřeno samotnou Akiko. Upřímně – nechtělo se mi spát v žádném ze sálů, jednak kvůli vzduchu a jednak kvůli hafu dalších lidí a jejich nosních koncertů, našli jsme si proto takovou menší místnost, ve které už spali dva lidi, další se v průběhu noci přidal (To bylo celkem vtipné, jenom mě probudilo otvírání dveří, někdo žuchl vedle mě a okamžitě usnul tak, jak byl.).

Neděle

Ráno strávené na jakuze. Akorát už nikdo nepřišel s obětí, tak jsme sledovali animu. Nejdřív nejnovější díl Bezbožné neděle a pak jsme se prostě museli podívat na Free!. Lidé, kteří kolem nás procházeli, se koukali celkem nechápavě a podezíravě. Zabalili jsme to o chvilku dřív a utíkali se podívat na nejlepší světová AMV. Z AMV jsme natěšení šli na Astrakovo Tóhó a strašidla. Musím říct, že mě to celkem zaujalo, jen jsem měla pocit (což nejspíš nebyl jenom pocit), že o tom nic nevím, a připadala jsem si tam celkem ztracená. Vzhledem k neustálému hladu, jenž mě provázel a pocit potřeby normálního jídla jsem se vydala s OL na jídlo opět do Blanice. Jídlo mi nakonec vybral číšník, protože jsem se v tom jejich příšerném jídelním lístku nedokázala zorientovat. A bylo dobré. :) Vrátila jsem se na zakončení a po něm jsme s kolektivem šli con slavnostně zapít do hospody. Zde si mě ledman vyzvedl a ujížděli jsme metrem směr Florenc a Brno. :)

 
Musím akorát přiznat, že tentokrát mě takzvaná „desocializační deprese“ potkala už mnohem dřív, než jsem čekala. Už při cestě busem domů mi všichni začali chybět… Těším se na další con. :))
 
Na Konatě si můžete přečíst můj „oficiální“ report.
 
Na závěr přikládám onen úžasný ED z Free!:
http://youtu.be/RL6Wt5NO8hA