Whocon 2013 z pohledu (ne)whoviana

Z Doctora Who jsem viděla pouze jednu řadu nového Doctora, přesto jsem se jakýmsi záhadným způsobem dostala na Whocon, a to dokonce na pozici orga. Na víkend jsem se těšila hlavně z toho důvodu, že přijede Veve, Křupka, Sia a Lusi (s níž jsem se doteď víceméně neznala :D) a con a výročí Doctora pro mě byl až skoro na posledním místě. A jak mě už jistě znáte, poněkud se rozepíšu, všechno totiž beru ze široka. Překvapivě jsem byla i na programu, a také jsem posedávala asi pět hodin na recepci, takže je o čem psát.

 

 Pátek

Ráno jsem si klasicky zašla do školy na jednu ne zrovna zábavnou Grammar Nazi hodinu, oběd a pak honem domů uklízet, protože jsem to ve čtvrtek nezvládla. Stíhala jsem kupodivu všechno v pohodě a kolem půl třetí jsem se vydala na nádraží pro Veve, Siu a Křupku. Vyšlo mi to krásně, postávala jsem tam jenom chvíli a už mi Veve volala. Před dalekou cestou na Pisoárky byla Veve potěšena automatem – chtěla si koupit 2x lístek za 25,-, vhodila tedy padesát korun, ale automat jí pětadvacet korun zase vrátil. Po cestě místní električkou jsem musela dávat pozor, aby mi Veve neukradli… jak bych to vysvětlovala #sunsubu? Holky celkem překvapila štreka do kopce, je pravda, že jsem je na to asi mohla psychicky připravit… ale není každý den posvícení, že ano. Mezitím, co se holky ubytovávaly, jsem se domluvila s Lusi, že přijede další den ráno a hrdinně se pokusí trefit až ke mně sama. Vyrazily jsme směr Antonínská, hotel Slovan, Whocon. U registrací/recepce víceméně nebyla žádná extra velká fronta, já si ovšem musela zavolat Gomiho, abych dostala svůj org vstup. Stoupaly jsme po schodech poznání, zvědavé, jak to ve Slovanu vlastně vypadá. Měli zde tři stánky – dvoje placky (Yuffie a Rill) a ještě (nejspíš) whoconní stánek s věcmi kolem Doctora. A samozřejmě Tardis.

 

S Veve jsme si říkaly, jaké to je překvapení chodit po conu a neznat žádné lidi – jak orgy, tak účastníky. Nikde žádný hintzák, christof, Grek… co to je za con proboha?! A taky přišla první kritika – sice měli úžasně vymyšlené názvy sálů (Citadela Pána času, Nebeská hračkárna a Braxiatelova sbírka), ale názvy měly nalepené v cca úrovni očí, takže byl-li před sálem dav, nikdo nezjistil, co to je za místnost. Mohli do programu udělat alespoň poznámku, která místnost je která (tím myslím, Kongresový sál, sál Dvoranka a Zrcadlový sál?). Na druhou stranu bylo na dveřích vylepeno zpoždění programu, což je jednoznačné plus.  Usadily jsme se tedy v Citadele a začaly studovat program. (Někdy v průběhu času se k nám přidala Štěpánka, nemůžu si pamatovat úplně všechno.) Po zjištění, že v programu nás (hlavně holky, já se jenom vezla s nimi) dnes nic nebere, rozhodly jsme se vyrazit do místních hospod. Auri a edison se rozhodli, že nás dnes vidět nechtějí, šly jsme tedy hnány hladem pryč. Po chvíli hledání, jsme se usadily v Zelených dveřích a daly si každá něco dobrého. Já byla velice překvapena množstvím topinek v pivní slámě, ani jsem je nemohla sníst všechny. Celou dobu jsme „obtěžovaly“ slečnu servírku, která tam byla teprve dva dny a jíž jsme kladly záludné otázky o stravenkách a tak. Přidal se k nám Black a další divná existence chodící v této zimě bez bundy pouze v tričku. Bylo velice příjemné překvapení, když na lístku nebyla některá piva, kofoly a ani moje pivní sláma. Spát jsme šly někdy kolem jedné hodiny.

 

Sobota

Ráno ke mně úspěšně dorazila Lusi. Na Whoconu jsme se objevily kolem jedenácté hodiny. Gomi mi původně slíbil nějakou službu navíc, ale zjistila jsem, že zůstal doma, tak jsem pouze dostala úkolem se na svou službu na recepci dostavit dřív. Chvíli jsme tak postávali v Hračkárně a pak jsem (po těžkém boji) přesvědčila ostatní, že nutně potřebují jít na pizzu do Nostry.

 

Po návratu Lusi vyrazila na přednášku s typickým astrakovským názvem „Devítka, vzorce vyprávění a (znovu)ustavování fikčního makrosvěta Doctora Who“. Já s Veve jsme na chvíli vyrazily na Doctor Who kvíz, ale moc dlouho jsme tam nevydržely, jednak nás bila do očí hrubka ve shodě přísudku s podmětem na slidech, druhak mi to nepřišlo dobře připravené. Dále si holky v programu vybraly přednášky v kavárně Trojka, tak jsem je tam zavedla. S překvapením jsme zjistily, že místnost byla úplně plná. Já zůstala jenom na začátek přednášky Doctor Who vs. Harry Potter, musela jsem odejít na službu. Pár slov k oné přednášce – přednášející o tématu věděla hodně a přednášela to s nadšením, ale ta prezentace vypadala příšerně, byla na úrovni nějaké třináctky.

 

Službu jsem měla posunutou na čtvrtou hodinu, ale dorazila jsem ještě o chvíli dříve. Posadila jsem se, zjistila, co mám dělat, a snažila se tvářit důležitě a vševědoucně. Klasicky byl všude a snad ve všem bordel. Ležel přede mnou sešit s pořadníkem, tak se ptám, na co že je? Prý to byl pořadník na stream The Day of The Doctor, kvůli kterému tam přijelo 98 % účastníků. Při zjištění, že na premiéru zbývá pouze dvacet míst, jsem rychle napsala Veve, ať mi napíše jména, chtějí-li se na ni dostat. A tak jsem je zachránila. Další už takové štěstí neměli. Speciál se vysílal 3x – v premiéře ze streamu, o půlnoci s anglickými titulky a ráno v devět s českými titulky. Celkem velký organizační fail bylo, že téměř nikdo nevěděl o existenci pořadníku. Hodně lidí přišlo s tím, že to vůbec nevědělo, a pár z nich si šlo stěžovat i na vyšší místa. Částečně se to dá omluvit tím, že někteří z hlavních orgů byli nemocní, ale i tak. Tohle mi přijde jako něco, co se prostě mělo pohlídat. Ve chvíli, kdy se po conu vyvěsily papíry s tím, že „zápis na promítání je na recepci“, jsme měly u stolů neustále narváno. Asi někdy hodinu před koncem směny se za mnou přišel podívat Auri a čas začal ubíhat poněkud rychleji. Co jsem posléze slyšela od Lusi, pořadník na stream byl stejně úplně k ničemu, protože se nestíhalo. Takže sice byla vyvolávána jména, ale dovnitř chodili náhodní lidé. Kolem čtvrt na deset jsem se z recepce odebrala nahoru a nakoukla do sálu. K mému překvapení se tam všichni vešli, a dokonce všichni i seděli. Stream se prý sekl jenom třikrát, pochvalovala si Lusi.

 

Ze služby jsem se s Aurim odebrala do Stáje, kde jsme měli rezervovaná místa. Po čase dorazili i edi s mankou a Veve se zbytkem ze streamu. Byli z něj celkem nadšení. (Já jsem ten speciál ještě neviděla :D) Pokračovali jsme typickou hospodskou zábavou. Za večer jsme několikrát slyšeli lidovou tvorbu v podobě Vysokého jalovce, že jsme to raději přehlušili zpěvem Kaťuši. Na byt jsme jely rozjezdem ve tři.

 

Neděle

Na ráno jsme si raději nastavily budík, abychom vůbec vstaly. Do Slovanu jsme dorazily kolem dvanácté hodiny a na chvíli zalezly ještě na přednášku v Hračkárně. Byly jsme tam tak pět minut, protože ty slidy byly příšerně nečitelné – černý text na šedém pozadí. Do příštího ročníku bych doporučila dát nějaké tematické, ale jednotné pozadí pro všechny + schvalovat obsah přednášek. Celkově na conu byla spousta promítání, a jak říkala Veve: „… stejně jsem ty díly už viděla a můžu se na ně podívat doma, tak budu raději s vámi někde jinde.“ Šly jsme na oběd do nedalekého Nekonečna na výborné gratinované brambory. Potom už jsem jenom vyprovodila holky na vlak, čím považuji con za úspěšně ukončený. Veve nebyla ztracena, ukradena, znásilněna, nic. Uff!

 

A málem bych zapomněla na kolegu Kabelku! Slovo „kabelka“ už nikdy nebude mít stejný význam jako dříve… Astrak by si měl změnit jméno, ale shodly jsme se, že jakékoliv jiné zavazadlo má zakázané. (Máme s Veve krásnou placku, kterou na příštím animeconu nesmí nikdo přehlídnout! ^^)